Kominíci
Pokoušeli jste se někdy v poslední době sehnat kominíka? Navzdory tomu, že před několika lety prošel zákon o povinné revizi komínů, a po tomto řemesle je tak daleko větší sháňka než kdy dříve, kominíci prostě nejsou. Ptáte se proč? Může za to dosti paradoxní situace v oboru. Aby vás někdo zaměstnal, musíte mít praxi. Praxi ale můžete získat zase jen prací. Takže i když místo na trhu by určitě bylo, kominíků ubývá.
Ševci
Proč ubývá ševců? Není pro ně práce. Aby byl švec k něčemu užitečný, potřebuje boty, se kterými bude moci pracovat. V současné době je ale spousta bot tak laciných a tak snadno se zničí, že se je paradoxně nevyplatí opravovat. Když si pořídíte střevíčky za dvě stovky nebo tenisky za pětistovku, tak se ani nebudete pokoušet je nechat opravit, když by oprava vyšla na stokorunu a boty by se stejně zničily za měsíc. Stejný problém mají i švadleny. Nemyslíme teď ty, co šijí na zakázku, ale běžné opravny oděvů. Kdo si nechá opravovat tričko za dvě stovky, když by oprava stála polovinu pořizovací ceny?
Mlynáři
Mlynáři mají problém. Nejsou mlýny. Většina mlýnů nepřežila dvacáté století, a ty, co přežily, nemají nikoho, kdo by je spravoval. Většina obilí se tak dnes mele ve velkých mlýnicích, kde se rovnou i zpracovává, ale semlít menší množství obilnin je problém. Pokud už někde mlýn existuje, je to většinou turistická atrakce. O něco lépe jsou na tom paradoxně větrné mlýny, které jsou velmi atraktivní pro návštěvníky, dají se postavit prakticky kdekoli, a navíc se dají pohánět i elektřinou.
Jak se dají tato řemesla zachránit? Především je potřeba zajistit, aby byly potřebné školy. Velkým problémem mnoha těchto specializovaných profesí je, že je nikdo neučí. A navíc jsou řemesla velmi nedoceněná. Takže je potřeba najít lidi, co budou ochotni se této práci učit, budou ji dělat s láskou a my je budeme respektovat.