Někteří rodiče mají zvíře již před narozením dítěte. Pak není důvod se ho zbavovat a dítě se prostě narodí do rodiny, kde už zvíře je a vyrůstá s ním. Jen je potřeba si přiznat, zda je zvíře pro tak malé dítě bezpečné a později také vysledovat, zda vaše dítě není alergik. Platí ale i další zásady, ke kterým je dobré přihlédnout.
Když není dítě alergik, máte výběr domácího mazlíčka snadnější. Řídíte se tím, co chce dítě s přihlédnutím na vaše finanční a prostorové možnosti. Důležité samozřejmě je, aby například velký pes měl velkou zahradu apod. Dítě se nejen naučí se o zvíře starat, ale má na něj i sociálně pozitivní vliv. Navíc si dítě neustále vytváří protilátky, které jsou mu prospěšné, protože bývá méně často nemocné.
Pokud zvíře v rodině nemáme, jeho pořízení se doporučuje až od takového věku dítěte, kdy je schopné se o něj alespoň v základních věcech postarat. Malé děti často neznají míru bolesti, kterou mohou zvířeti ubližovat. I když je zvíře miluje což je taková zvířecí přirozenost, i ono má svou míru, která se pak může při překročení proměnit v kousnutí nebo ve škrábnutí.
Je bezva, když se sejde „rodinná rada“ a o všech možnostech si popovídá společně. Je velmi důležité, aby se měl možnost vyjádřit každý. Známá věc je, že více hlav více ví, a také se musí zhodnotit i finanční stránka věci, možnosti venčení a dostupnost veterinární péče.
Méně je někdy více
Pro začátek třeba docela stačí, pořídit si rybičky, křečka nebo králíčka. Někomu, ale udělá radost i menší had, ještěrka nebo pavouk. Ať to zní jakkoli zvláštně, je také lepší jako první zvíře volit takové, které se nedožívá vysokého věku. Králík nebo křeček se dožívají kolem tří let. To ale jen v případě, že si nejste jisti výběrem ani tím, že bude dítě se staráním se o zvířátko pomáhat. Důležité je se nad tím vším hlavně zamyslet.