Málokterý člověk má zaměstnání, o kterém může tvrdit, že je jeho koníčkem.
A pokud se nějaký takový najde, mohu jen gratulovat, protože to je určitě životní štěstí. Většinou se jedná o zaměstnání, která jsou něčím výjimečná.
Ale i lidé, zajímavých profesí,
– lékaři
– historikové
– učitelé
– vědci
– právníci
a dalších výjimečných zaměstnání, kteří jsou svou prací naprosto pohlceni a berou ji jako své poslání, potřebují někdy vysadit. A k tomu právě slouží hobby.
Hobby neboli koníčka,si člověk vybírá hlavně s ohledem
· na své zájmy
· na práci – těžko bude chodit dělník z kamenolomu, po práci, s nadšením do posilovny
· na šikovnost – člověk, který si s bídou zaváže tkaničku u boty, jistě nebude po večerech lepit miniaturní letadélka
· někdy i na věk – pokud má hobby, které vyžaduje velkou fyzickou zdatnost
Žádná překážka není dost velká
Zvláštním koníčkem jsou, v dnešní době, tolik žádané adrenalinové sporty. Dříve byl vrcholem takového sportu například seskok padákem, anebo let na rogale. Člověk je však tvorem neklidným a stále posouvá své hranice.
Mezi adrenalinové sporty patří například
· potápění. Říkáte si, že je to slabé? Myslím potápění v jeskyni anebo pod
ledem. Jen při té představě mě mrazí, a nejen kvůli tomu ledu.
· horolezectví. A opět to vylepšíme tím, že horolezci odlehčíme od lana.
A tím nejzajímavějším je freerunning.Je to zvláštní druh sportu, který vznikl na základě parkuru. Prostě, hurá přes překážky. Má to jen jednu chybičku.
Nemáte s sebou koně a ty překážky musíte tedy překonávat sami. Že to až tak nebezpečný sport není? Omyl. Máte vytýčenou trasu a v podstatě nesmíte uhnout. Takže s heslem „přeskoč, přelez, nepodlez,“ absolvujete jakýkoliv terén. Jen by mě zajímalo, co takový „volno běžec“ vymyslí, když se mu postaví do cesty, dejme tomu, mrakodrap. Že by se změnil v horolezce?