Jednou ji máme a podruhé zase ne. Mám na mysli devátou třídu základní školy. Je zajímavé, že se ještě nenašel nikdo, kdo by opravdu rozhodl o tom, jestli je tato třída přínosem nebo je to jen zdržování se zbytečně o rok déle na základní škole.
§ Jak je to tedy s těmito „vousatými a prsatými“ dětmi ve skutečnosti?
o Je pro ně devátá třída dobrá nebo ne?
Argumenty jsou opravdu různé a každý spíše mluví ze své zkušenosti. Jinak na problém pohlížejí učitelé, jinak žáci a jinak jejich rodiče. Jedním z argumentů je, že čtrnáctiletý člověk ještě nemá vyhraněnou představu o tom, co by chtěl v životě dělat. Pro takové dítě to tedy bude určitě přínosné. Bude se alespoň moci rozhodnout, co dál. Všichni mladí lidé ale nejsou stejní. Co dělat v případě, že je tomu u některého budoucího studenta naopak? Ví přesně, jak bude jeho budoucnost vypadat. Alespoň ve smyslu budoucího studia. Pro toho by mohl být další rok ve škole jen zbytečným zdržováním.
Jednou devět, jednou osm
Mnoho učitelů se přiklání spíše na stranu těch, co by devátou třídu chtěli zrušit. Je to podle nich promarněný čas jak pro učitele, tak i pro jejich žáky. Patnáctiletí a šestnáctiletí mladí lidé se už většinou dětmi necítí a docházku na základní školu považují za degradující. A dávají to patřičně najevo.
· Byly roky, kdy byla devátá třída na základní škole pouze dobrovolná.
· Možná by to byla ta správná cesta pro ty, kteří ještě nemají jasno anebo pro ty žáky, kteří se na svůj vysněný obor prostě letos nedostali.
Osmiletá povinná školní docházka na základní školu byla uzákoněná v roce 1960. Fungovala šestnáct let a opět byla na dalších osm let zrušena. Roku 1990 jsou opět zavedeny deváté třídy, které jsou nepovinné. O šest let později je znovu zavedena jako povinná. Prostě v tom stále nemáme jasno. A jak to tak vypadá, dlouho ještě mít nebudeme.