Hobby neboli koníček, je asi součástí života každého člověka.A kdo tuto náplň volného času nezná, toho je mi tak trochu líto, protože o mnoho přichází.
Tak, jak se mění svět, vlivem překotného pokroku, tak se mění i zájmy lidí.
· Jen u málokterého kluka byste dnes našli sbírku známek nebo nálepek ze zápalek.
· A málokterá malá slečna se může pochlubit štosem pohlednic s motivem koní, pejsků nebo kočiček.
Kdyby nenapsal Michal David svou slavnou píseň, která dodnes zní z rádií, ani bychom už si nevzpomněli, že se kdysi sbírala céčka a že za takové ypsilon byl člověk ochoten dát i buchtičky s krémem, ve školní jídelně.Časy se mění.
Máte problém? Jděte pracovat do muzea
Zajímavý je názor některých světově uznávaných psychiatrů na to, proč se vlastně lidé tomuto koníčku, zvanému sběratelství, věnují.
o Zikmund Freud, který téměř u všeho hledal důvody v dětství, tvrdil, že se jedná v podstatě o trauma z mládí, kontrolovat vylučování. Musím kajícně přiznat, že mi souvislost uniká.
o Werner Muensterberger by s ním zřejmě nesouhlasil. Jeho názor je ten, že si člověk hledá, soustřeďováním věcí, náhradu za svou matku, protože se, jako dítě, cítil osaměle.
o Já myslím, že je ten důvod daleko prostší. Pokud jste ovšem „normálním“ sběratelem, a ne majitelem odpadků a různých nesmyslů.
Pak by měli páni psychiatři zcela jistě pravdu.
Já to však vidím asi takhle – Buď se mi věci, které si vystavuji za vitrínkou, líbí, anebo jsem se nechala strhnout davovým nadšením. Já mám totiž doma také jednu sbírku. A ať se snažím rozvzpomenout sebevíc, nepamatuji si, že bych, s uvedenými traumatizujícími záležitostmi, měla někdy, ve svém životě, problém.
Co by pak museli, ve svém dětství, zažít ředitelé a správci velkých muzeí, kteří se mezi obrovskými sbírkami pohybují denně a jsou svou prací více než nadšeni.