Buďme upřímní, dva měsíce jsou dlouhá doba i pro dospělého, natožpak pro malého školáka. Není proto divu, že mnoho rodičů se obává, že všechny pracně nastřádané vědomosti se ztratí někde mezi návštěvou u babičky a táborem. Koneckonců, růžovým fixem naškrábaný pohled ve znění MÁM SE DOBŘE, DOŠLI MY PENÍZE, je každoročním prázdninovým evergreenem v mnoha rodinách. Je ale tedy rozumné vybavit dítě na prázdniny učebnicí počtů a ve volném čase ho zkoušet z vyjmenovaných slov a dějepisu? Buďme realisté, šance, že se vám něco takového povede, je minimální. Početnice by skončila zahrabaná někde pod mechem a na ústní zkoušení bude váš potomek reagovat tak, že si pusu ucpe zmrzlinou, babiččiným koláčem nebo hrstí borůvek.
Dobrou zprávou je, že dítě se může přes prázdniny učit, aniž by si toho všimlo. Vezměte si například takový tábor. Ano, z počtů se tam, většinou, nezkouší, ale taková šifrovací hra rychle prověří znalost abecedy i slovní zásobu, zatímco určování azimutu donutí vaše dítě si rychle vzpomenou, cože je to ten úhel. A prázdniny u babičky sice školu nenahradí (alespoň pokud nejsou prarodiče učitelé v důchodu, to pak děti občas nestačí koukat), ale to neznamená, že by děti musely zahálet. Výlety na hrady, zámky, nebo třeba i obyčejná procházka po louce stačí k tomu, že děti ze sebe v září budou sypat znalosti, o kterých nebudete mít tušení, kde je sebraly. Léto je ideální čas k tomu, aby školáci viděli v praxi všechno to, o čem si ve škole povídají.
Takže asi nejlepší je o prázdninách prostě vypustit děti ven, a povídat si s nimi o tom, co vidí a slyší. Překvapí vás, kolik si toho pamatují, a ony si přitom ani neuvědomí, že se vlastně učí. A i kdyby strávily celé léto zíráním do zdi, tak hlava si taky potřebuje někdy odpočinout, a ony se alespoň budou snad, trochu, těšit zpátky do lavic.